čtvrtek 31. ledna 2013

NÁVOD: Cheesecake

No, jelikož to vypadá, že dřív se dostanu do důchodu než se donutim dopsat příspěvek o dovolené, kde jsem málem vypustila duši, přináším tentokrát návod na cheesecake.

V listopadu před narozeninami 14 dní jsem zoufale přemýšlela, co upéct na vlastní oslavu. Přecijen jsem osoba studovaná v oboru, tak nemůžu před hosty hodit nějakej omatlanej hnus z Alberta, takže jsem nějakou dobu strávila dumáním nad tím, co a jak vytvořit. Přes standartní, již osvědčené kusy jako pařížský dort s pravým nugátem, punčový dort, medovník apod. jsem se nakonec dostala k tomu, že mě Míša ukecala na cheesecake.
Jednou jsem cheesecake už dělala, ale přesně si pamatuju, jak příšerně jsem se tenkrát rozčílila. Sušenkový podklad nechtěl držet pohromadě, pak se to vůbec nepeklo, pak to zas bylo upečený až moc, spálila jsem si ruku o hrnec a nakonec spodní sušenková vrstva byla úplně tvrdá. No tenkrát mě to tak naštvalo, že jsem dobrý dva roky cheesecake radši nepekla :D.


Tento recept mám původně od Míši, nakonec jsem ale množství některých surovin trochu upravila přímo při výrobě na následující poměr:

Korpus:
125 g máslových sušenek
55 g drcených/mletých mandlí
60 g másla (rozpuštěné)

Náplň:
3 vaničky nízkotučného tvarohu (750g)
2 velké vaničky smetanového sýra Lučina (400g)
250 g cukru moučka
3 vejce
1 lžíce citronové kůry
1 vanilkový cukr

Na ozdobení (není nutné):
Mražené ovoce (např maliny)
Agarová / Želatinová poleva
Potravinářské barvivo
Voda
cukr krupice

POSTUP:

1. Doufám, že to nebude šokující, ale prvním krokem je nachystání potřebných surovin :D


...a potřebného nádobí - váha, velká mísa, šlehací metla, gumová stěrka, dortová forma a pečící papír.


2. Pokud jako já nemáte formu se dnem, obložte její dno pečícím papírem a okraje založte směrem k formě. Formu položte na plech (přesunovat ji naplněnou je osudová chyba, po které si budete nadávat ještě půl hodiny). Sušenky rozdrťe válečkem v igelitovém pytlíku, přidejte strouhané zpařené mandle, máslo a zpracujte v pohromadě držící hmotu, kterou namačkejte do formy.


3. Do mísy vyndejte Lučinu, přidejte cukr, vejce, citronovou kůru a vanilkový cukr. Tyto suroviny rozmíchejte metlou do hladka a pak až přidejte tvaroh. Já jsem, jelikož Lučinu nekupuju a nevím jak je tuhá, začala tvarohem a Lučinu dávala jako poslední. To způsobilo cca deset minut dlouhé nadávání, spojené se zoufalou snahou rozmíchat tu tvrdou hmotu v litrech polotekutého tvarohu :)).


4. Hotovou, do hladka rozmíchanou hmotu nalijte a uhlaďte ve formě, pokud nemáte vhodný nástroj, stačí s celým plechem a formou párkrát zatřást ze strany na stranu a mírně bouchnout o kuchyňskou linku dnem.


5. Poté vložte do trouby na cca 150°C a pečte cca 75-90minut dle potřeby trouby. Pak ale (jako já) nezapomeňte troubu hlídat :D Trochu moc mi to zezlátlo, ale nebylo top nic, co by pár řezů nožem nespravilo. A dejte si pozor při pečení, když se to peče, je toho plná forma, což tak trochu působí velice slibným dojmem. Když to ale pak vytáhnete a začne to chladnout, očekávejte pokles o cca polovinu výšky.


6. Teď už jen záleží na Vás, jak se rozhodnete cheesecake dozdobit. Samozřejmě může být konzumován i tak. Ale vzhledem k faktu, že jsem to pekla o trochu déle než si žádalo, jsem se rozhodla dort kompletně potáhnout v agarové polevě a ozdobit mraženými malinami. Poleva se prodává pod názvem Cukrářské želé, stojí cca 12Kč a vystačí na půl litr polevy (viz.obal produktu). Po uvaření želatiny jsem na dort naskládala v mikrovlnce mírně rozmražené maliny, polevu obarvila potravinářským barvivem doruda a ještě horkou polevou jsem dort polévala a pro doladění potírala. Jelikož není dort máslový a je sám o sobe pevný, není třeba čekat na chladnutí polevy.


DOBROU CHUŤ! ;)

pondělí 24. prosince 2012

Štědrovečerní myšlenky 2012

Tak jako každý roku tu i dnes sedím u počítače, Štědrovečerní večeře a rozdávání dárků je za mnou a čekám, až Jirka skončí s večeří a rodinnými povinnostmi doma a budeme spolu moct vyrazit na Vánoční procházku na Kuňku, spojenou se zapalováním prskavek na vyhlídce. Musím se ale přiznat, že letos se víc než na procházku těším na dárky, jelikož mě ta %&*@$#& stará Nokie se svým neustálým vypínáním a zasekáváním neuvěřitelně leze na nervy a díky spolufinancování vím, že mě pod stromečkem čeká nový mobil. Jupíííí! :D

Jinak se Vánoce ale odvíjely stejně jako každý rok. Tradičně jsme na poslední chvíli vyklízeli obývák, chystali dekorace...a také jsme doslova na poslední chvíli zjistili, že sice máme cca 10 různých řetězů svíček na stromek, ale ani jeden nefunguje :D. Nakonec to dopadlo tak, že na stromečku byly tak akorát perníčky, koule a nějaké lamely, nic víc. I tak to ale bylo vzhledově hezké.

A teď k bilancování roku. Nad tím, co jsem tento rok dosáhla a nedosáhla jsem přemýšlela už v průběhu roku. Studium se mi tak nějak blíží ke konci a pomalu nezbývá než přemýšlet, zda to po státnicích zapíchnout a jít pracovat (bude to divné, ale já si fakt seriózně myslím a z praxe vím, že je mnohem příjemnější pracovat než studovat) nebo pokračovat ve studiu a na peníze a především čas chudém životě. No, uvidíme v květnu.

Během roku jsem ale nicméně už několikrát ve vzpomínkách zabrousila na má novoroční předsevzetí z roku 2009 (viz tento článek). Času bylo dost, především proto, že od roku 2009 jsem se blogování už nevěnovala :D. Každopádně při bilancování mých starých cílů jsem dorazila k výsledku, že si nakonec tak špatně nevedu.

První tři body co se týče zhubnutí se mi podařilo zvládnout, zasekla jsem se na nějakém čísle 11kg.

Co se týče bodu 4. a strachu z nedostatečné fyzičky, tělocvik mám už dávno za oba semestry splněný a momentálně cvičím doma tak sama pro sebe, někdy na rotopedu, někdy na trampolíně a docela často jógu, plus docházím na lekce břišního tance (tam mi připadá zavádějící, že při rekrutaci studentů tvrdí, jak se po BT hrozně hubne, a paradoxně jsou obě cvičitelky hodně tlusté. Ale člověk si tam úžasně protáhne svaly, tak proč ne :D).

Bod číslo sedm o vyvážení času mezi školou, prací a koníčky jsem vyřešila vskutku geniálně. Tak nějak se mi povedlo si svoji práci oblíbit natolik, že to pro mě koníček je. A na ty ostatní záliby se taky vždy čas najde, stačí ho odebrat z času na školu :D.

Bod 8. ohledně vyrovnání výdajů a příjmů také dopadl velice dobře. Povedlo se mi to dokonce otočit natolik, že příjmy jsou vyšší. Takže big win! :D

A co se týče ostatních...no ehm, hm, já...jaksi ještě nebyl za ty 3 roky čas :-i :D.

A předsevzetí a plány na další rok? Ty jsou jasně dané, vytištěné a nalepené na mém psacím stole už pár měsíců. Je tam napsání bakalářské práce, úspěšné odstátnicování, nějaké jazykové certifikáty, nějaké maličké hubnutí a možná ty přijímačky na magisterské studium. Tak držte palce! :)

neděle 23. prosince 2012

NÁVOD: Korálkový svícen

Věc se má asi tak. Někdy si říkáte: "Není úplně jistý, že to bude třeba, tak s nákupem dárku ještě počkám.". A pak to dopadá nějak tak, že nákup dárku odložíte a najednou si den před Vánoci vzpomenete, že vlastně nic nemáte, jsou 4 odpoledne v neděli, bydlíte na kraji města kde přijatelné obchody nejsou a vůbec nikam se vám nechce. Naštěstí jsem byla vyslána do blízkého Penny pro nákup některých surovin, co nevystačily na tradiční obr mísu bramborového salátu. Tak tam tak kroužím a přemýšlím co je stupidnější dárek, jestli nějaká čokoláda nebo flaška laciného alkoholu z nabídky, když tu najedu (ano, doslova najedu :D) do papírového regálu společnosti Air Wick. Vypadá to tam jak po nájezdu kobylek - kdo by taky odolal výrobku, který slibuje perfektní Vánoční vůni, že? :D Nakonec zakoupím svíčku Golden Winter Woods a vyrazím domů, že na ní z korálků vyrobím nějaký svícen

Časová náročnost - cca 45minut
Cena - 90Kč svíčka Air Wick
(nebo obyčejná sklenička za 20Kč) + cca 20Kč drátky + cca 30Kč korálky

Potřeby: štípačky, malé kleště, svíčka ve skle (nebo jen sklenička), korálky jakékoliv barvy a velikosti, tavná pistole, drátek šířky 1mm a 0,5mm.


Krok 1: Z drátku šířky 1mm vytvořte kolečko, které by bylo nepatrně větší než obvod dna sklenice, konce spojte a zakápněte tavnou pistolí (toto není nutné, ale je to lepší aby se konce neklouzaly od sebe při omotávání). Poté kolečko kompletně omotejte drátkem šířky 1mm.


Krok 2: Nastříhejte si 8 drátků (počet záleží na tom, jak husté chcete zdobení mít) šířky 0,5mm, délka musí odpovídat součtu dvojí výšky skleničky + průměru dna + cca 12cm rezerva. Drátek v cca půlce přiložte na vyrobené kolečko, dvakrát obmotejte kolem okraje. Poté přetáhněte přes střed kolečka na druhou stranu kde uděláte to samé. Po aplikaci všech drátků to bude vypadat nějak takhle:


Krok 3: Na kolečko vložte skleničku se svíčkou, drátky mírně ohněte do kolma kolem skleničky a začněte navlékat korálky. Já jsem použila dva průměry, 5mm a 8mm.


Krok 4: Až budete mít navlečeny korálky, které chcete oddělit vodorovným drátkem plus nějaké navíc, ustřihněte drát odpovídající délkou obvodu skleničky plus cca 15cm navíc. Drátek dvakrát obmotejte kolem jednoho ze svislých drátků, navlékněte na něj korálek a obmotejte kolem dalšího svislého drátku. Po zafixování všech svislých korálků smotejte konce.


Krok 5: Dále pokračujte s návlékáním dalších korálků a jejich oddělováním vodorovným drátkem.


Krok 6: Až se dopracujete až na horní hranu sklenice, přidejte jeden až dva korálky navíc. Ty upevněte tak, že drátek ohnete dolů, podržíte ho palcem jedné ruky na místě a druhou rukou drátek obmotáte pod korálkem. Všechny přečnívající drátky zastřihněte na délku cca 4mm a malými kleštěmi tyto konce zatočte kolem dokola.


A výsledek?


Takto to vypadá zespodu, zvlášť pokud je autor blbec a zapomene sundat samolepku od výrobce :D.


A tady ještě jiná varianta, tato ale časově zabrala cca 5 hodin. Výroba spočívala v umotávání malých chomáčků z různých druhů korálků (lesklé, matné, praskané), tvorbě mřížky kolem celé skleničky a pak přidělávání jednotlivých chomáčků na mřížku.



Nepochybuju o tom, že už toho máte plné zuby, ale přeju hezké Vánoce ;).

neděle 2. prosince 2012

11

Jelikož jsem si všimla, že už zase utekl měsíc kdy jsem nic nenapsala, rozhodla jsem se reagovat na řetězák, ve kterém mě Míša označila jako dalšího pokračovale.

Napiš o sobě 11 zajímavostí
1) Nesnáším vstávání. Není nic horšího než se muset v 6 ráno donutit vyvalit z vyhřáté postele.
2) Mám tak šílenou fantazii, že se mi velice často zdají sny založené na filmech, seriálech nebo třeba knihách, co jsem zrovna vstřebala :D.
3) Nemůžu vystát děti řvoucí na veřejnosti a jejich rodiče, kteří s tím nic nedělají.
4) Nejvíc si vážím zdraví.
5) Sbírám filmové a seriálové postavičky a nejrůznější filmové a seriálové předměty.
6) Zúčastnila jsem se dvou celorepublikových cukrářských soutěží a v obou jsem se umístila na třetím místě. Touto prací se ale (kvůli velice špatným platům) nikdy živit nechci, takže fakt, že ty ocenění mám, je naprosto irelevantní.
7) Myslím si, že francouzská deka nejúžasnější vynález vůbec. Člověk pod ní ale musí spát sám, aby mohl dostatečně docenit těch 200x220cm komfortu :D.
8) Jsem takový všeumělec. Co se týče uměleckých věcí tak zvládnu skoro cokoliv, jen malování je moje slabina - děti na základní škole produkují kvalitnější obrázky než já :)).
9) Preferovala bych, kdyby léto trvalo celý rok a nebyla žádná zima.
10) Miluju šaty a jejich nošení. Vlastním něco kolem 30ks různých šatů a nemám sílu moje milované kousky vyhazovat, takže číslo stále narůstá.
11) Jsem naprostá dog person, ale nikdy jsem vlastního psa doma neměla. Místo toho jsem měla morče, myš a dvě kočky.

11 otázek od Míši:
1) Čeho si na ostatních lidech nejvíce vážíte? Konstruktivní kritiky. Nemám ráda lhaní, ale i upřímnost by měla mít nějakou přijatelnou formu.
2) Jaké je povolání vašich snů? Bilionář. Nepracovat, kupovat si cokoliv chcete a jen se flákat by chtěl asi každej :)).
3) Bojíte se smrti? Záleží jaká by ta smrt byla. Bojím se smrti v bolestech následkem například rakoviny, kterou bohužel máme v rodině.
4) Jaká je vaše nejoblíbenější nadávka? Asi "Jéžiši Kriste!". Někteří to neslyší moc rádi, ale je to přijatelnější než říct třeba "Co to do prdele má bejt??". Navíc se to výborně kombinuje s facepalmem.
5) Co děláte, když vás bolí hlava - co vám pomáhá? Namazat si čelo Tygří mastí. Sice mi pak slzí oči, ale efekt je okamžitý. Tak mi hoří čelo, že si na předchozí bolest hlavy ani nevzpomenu :D.
6) Myslíte si, že byste byli schopni přežít zombiekalypsu? Určitě. Viděla jsem tolik filmů, že už vím co udělat a čeho se naopak vyvarovat. (a technicky vzato i ty zombie tu apokalypsu "přežijou" :D)
7) Kdybyste se měli (kdykoliv) něčím vyzbrojit, po jaké zbrani byste sáhli? Tank. Tak nějak se mi líbí, že to člověka chrání kolem dokola.
8) Čeho si na sobě nejvíce vážíte? Nejvíc si na sobě vážím svojí schopnosti donutit se vrhnout na něco a udělat to. Síla vůle?
9) Jaké je vaše nejoblíbenější koření nebo bylinka? Nejraději mám skořici. Nebavíme se ale o skořici jakože cinnamon challenge, ale o skořici nasypaný na svařeným džusu nebo zapečený ve štrůdlu.
10) Kdybyste museli emigrovat, do jaké země byste nejraději zamířili? Řecko. Finančně je to tam zrovna dost těžké, ale ten způsob života, příroda, moře a 15°C V ZIMĚ by to vyvážilo.
11) Usmíváte se, když jedete MHD? Nikdy. Nesnáším, když mi někdo dejchá za krk a musím pořád kontrolovat, jestli mě někdo neobral.



No, jelikož příliš blogu nesleduju a příliš lidi nesleduje mě, nominuji na pokračování tyto lidi: Jimik , Kamila, Slečna Fotografka, Honza. Pokud se Vám ale moje otázky líbí, iniciativě se meze nekladou :).

11 otázek ode mě pro ostatní:
1) Věříš, že letos opravdu dojde na konec světa?
2) Pokud bys v případě apokalypsy byl(a) nucen(a) jíst lidské maso, jakou omáčku bys zvolil(a)?
3) Už ti někdy někdo něco ukradl?
4) Může si člověk koupit za peníze cokoliv?
5) Kdybys ses stal(a) politikem, bral(a) bys úplatky jako všichni ostatní?
6) Počítáš před spaním, kolik hodin budeš moct spát?
7) Věříš, že to maso, co v čínských restauracích servírují, opravdu odpovídá názvu z jídelního lístku?
8) Myslíš si, že přípravky na hubnutí / zvětšení prsou nebo penisu fungují?
9) Jaký čas považuješ za "brzo ráno"?
10) Co bys chtěl(a) nejvíce dostat k letošním Vánocům?
11) Vstává se ti lépe v zimě nebo v létě?

středa 31. října 2012

Existuje Křemíkové peklo?

Kdo sledoval seriál Červený trpaslík, zná koncept Křemíkového Nebe. Tento koncept spočívá v tom, že všechny přístroje včetně robotů věří ve výše zmíněné proto, aby bez stížností poctivě sloužili lidem a plnili všechny jejich přání s tím, že se za to jednou dostanou do Křemíkového nebe. Mě v minulém týdnu odešel definitivně počítač a opravdu upřímně doufám, že hnije v Křemíkovém Pekle. Proč?

Začalo to v sobotu večer. Zahráli jsme si LoLko, vytvořila jsem nějaké nové dokumenty na doučování, koukla na pár epizod Dextera a ve dvě v noci jsem počítač vypnula. Ráno po probuzení jsem celá nadšená počítač dala zapnout, že se teda konečně asi mrknu na ten návrh bakalářky a něco nového nachystám, abych mohla jít konzultovat.
A notebook v dokovací stanici teda sice zahučel a světýlka svítila, ale to bylo tak vše. Na displeji tma, na monitoru tma. Znepokojilo mě to, ale ne až tolik protože vzhledem k jeho stáří se už párkrát něco podobného stalo. Počítač jsem vyndala z dokovačky, vyndala a vrátila baterii (dříve to fungovalo :D), znovu zapla a tak nějak čekala, že se něco stane. Když jsem asi tak půlhodinu strávila restartováním a snahou to rozchodit, začala jsem být mírně znepokojená. Když se domů dostavil brácha, počítač jsem mu předala na servis, verdikt zněl nicméně negativně, a to že je počítač definitivně odepsaný.

V tu chvíli jsem začala být mírně nervózní, protože řekněme si to na rovinu, kdo z vás každý den před vypnutím říká: "Á, dneska jsem ještě nezálohoval(a) data, jdu na to!" a skutečně to dělá? Brácha nicméně říkal že disk bude v pohodě, tak mi ho vyndal a připojil kabelem k netbooku. V tu chvíli začalo pravé peklo. Na disk se nedalo dostat a začal hlasitě CVAKAT. Nevím, k čemu ten pocit paniky přesně přirovnat (čekání na objevení čárek na těhotenském testu? :D), ale ve chvíli jako je tahle vám před očima začnou lítat všechna ta data a začnete si barvitě vybavovat, proč zrovna tenhle a tenhle soubor nebo složku NUTNĚ potřebujete k životu. V kombinaci s tím, že jsem si postupně vzpomněla na to, že jsem naposledy zálohovala snad měsíc a půl zpět před dovolenou, se mě začínala rychle zmocňovat deprese. Například fotek z dovolené by nám zbylo těch 80 co jsme nechali vyvolat a 200 v malé kvalitě, co jsem dala na facebook.

Nakonec ale díky bratrovi došlo k zachránění dat, což se ale neobešlo bez zásoby velice vydařených komentářů typu "Máš zálohovat častějc!" "Kdo si proboha ukládá důležitý soubory NA PLOCHU?" "Já nemám celej den na to, abych ti tu něco kopíroval!" atd. :D.
Data byla tedy zachráněna, to jsem ale ještě pořád nevěděla jaký mě čeká týden. Důležité věci jsem tedy přesunula do netbooku s tím, že ho budu zatím používat. Netušila jsem ale, jak moc to bude náročné na nervy.

Můj netbook je krásnej. Můj netbook je lehkej. Můj netbook je úžasně skladnej. Můj netbook se perfektně hodí na přednáškách ve škole. Ale pane bože, když na něm chci dělat něco víc než psát do Wordu nebo surfovat v jedné záložce, mám chuť prokopnout mu displej. Funguje to asi tak: Potřebuju něco dělat, takže otevřu prohlížeč a něco dělám. Potřebuju to zkopírovat do Wordu, takže kliknu na zástupce a čekám. A čekám. A čekám. A po asi dvou minutách čekání to nevydržím, poklikám na ikonu znovu a počítač až pak zareaguje a program skutečně otevře.
Řekněme si to na rovinu, pokud za to nejsem placená tak nejsem zrovna trpělivej člověk, takže snaha pracovat na tomto přístroji mě tento týden málem dovedla k šílenství. Postupně jsem se od naštvaného výrazu, přes cukání oka až po nasrané výkřiky dostala na úroveň jednostranné komunikace s počítačem. Vypadalo to pokaždé asi nějak takhle: Klikám na ikonu a nic se neděje. Snažím se tedy vrátit zpátky do prohlížeče a podívat se, zatímco čekám, na něco tam. Nejde to, protože počítač je úplně zaseklej. V tuto chvíli já už zuřivě trhám s myší, nadávám a kladu počítači rétorické otázky typu "Proč SAKRA nefunguješ ty blbej kráme?", "Otevřeš to ještě dneska OMG??" a podobně :D. Nakonec se mi na tento problém podařilo najít řešení, našla jsem aktuální katalog AVONu, kde jsem si vždycky v mezičase, kdy se počítač snažil znova probrat, listovala. Kupodivu to bylo velice uklidňující :D.

Jelikož jediná doba, kdy jsem nebyla na netbook rozzuřená, byla když jsem u něj nebyla (:D), začali jsme vybírat nový počítač. I když tomu rozumím víceméně minimálně, nechtěla jsem koupit hned první co bude trochu dobrý, takže týden pokračoval dál. Když už to vypadalo, že objednám nový počítač a bude zase dobře, vyskytl se nový problém.
S tím, že teda aspoň budu tisknout, jsem vyrazila nakoupit nové náplně do tiskárny. A jelikož jsem zjistila, že tiskárna je 4 roky stará a neznačkovou náplní záruku už neporuším, nakoupila jsem kompatibilní neznačkové náplně (originál trojnásobně dražší než kompatibilka, WTF CANON?) a doma je dala do tiskárny. Tiskárnu jsem vypla a odešla pryč. Další den jsem na poslední chvíli zjistila, že jsem zapomněla připravit materiály na hodinu s jedním studentem, která měla za 10 minut začít. Bohužel musím naprosto odsouhlasit větu "Když člověk spěchá, měl by si lehnout.".

Vše, co jsem po tiskárně chtěla, bylo zkopírování dvou stránek. Vzhledem k mému rozpoložení a stavu (tzv. about to lose it) se tiskárna po hlášce: "V tiskárně je nainstalována více než jedna následující barva: ŽLUTÁ" dočkala akorát silně vulgárního výkřiku, kde figurovala v hlavních rolích poměrně jadrná slova :D.
Zbývalo mi asi 6 minut času a mě vzhledem k nefunkčnosti tiskárny při odebrání náplně nezbývalo, než jít prohrabávat odpadkovej koš, abych našla prázdnou originální náplň, kterou jsem tam den předtím vyhodila. Až po prohrabání koše a igelitky na plasty se mi ji podařilo vybufetit a v posledních dvou minutách ty dva papíry okopírovat.

Když už to už už vypadalo, že snad do konce týdne nějak přežiju, došlo na instalaci tiskárny. Když se totiž ukázalo, že jen s kopírováním nevystačím a moje tiskárna, i když umí první poslední, není zázračné zařízení, které by po připojení USB kabelu začalo zázračně fungovat, byl čas instalovat drivery. Na začátku jsem se mírně rozčílila z faktu, že počítač tiskárně zarytě ubírá status tiskové mašiny a místo toho tvrdí, že je to flash disk.
Takže tedy došlo na stahování driverů z oficiální stránky Canonu. Tak tam teda naklikám jakou mám tiskárnu, jaký operační systém, dám stahovat instalační soubor. A když dám instalačku následně otevřít, píše mi to, že není kompatibilní s mým operačním systémem. V tuto chvíli mi mírně, ale opravdu jen mírně, začalo cukat oko. Otevřela jsem tedy oficiální stránky znovu, znovu tam navolila to samé, znovu to stáhla a napodruhé to fungovalo. Člověk by si už už řekl, že je hotovo a jde se tisknout, můj počítač ale usoudil, že je čas mě ještě trochu naštvat. I když jsem teda neúspěšnou předchozí instalaci ukončila, zarytě mi dále tvrdil, že jedna instalace již probíhá a mám ji ukončit. Po menším množství výkřiků a dvou restartech systému se mi podařilo tiskárnu nainstalovat a pak až se šlo tisknout.

A teď zpátky k názvu článku. Upřímně doufám, že Křemíkové Peklo existuje a můj starý notebook tam právě hnije, protože jen díky němu jsem za poslední týden vyčerpala zásoby trpělivosti na další měsíc, nerozčilovala se snad na rok dopředu a zestárla o deset let. A to teda nikdo nechce! :D

středa 19. září 2012

Střípky týdne II.

Tak nám zavedli prohibici. Popravdě moc nechápu, proč je kolem toho takový humbuk. Samozřejmě ze strany dotování státního rozpočtu atp. to smysl dává, co ale nechápu jsou rozhořčené výkřiky lidí, kterým to vadí. Extra mě dovede dojmout, když se ukáže, že tolik řvou proto, že jsou zvyklí si po cestě do práce koupit panáka v trafice nebo že to jsou štamgasti, co se chudáci nemůžou ani večer ožrat ve svojí tradiční knajpě. Znovu se prokazuje, že život je otázka priorit - já si osobně radši zachovám zrak, případně život. Vypadá to líp v porovnání s nějakou večerní kalbou.

V návaznosti na prohibici jsem doma vyslechla zajímavý rozhovor. Rodiče chvíli spekulovali, zda je ta prohibice správná nebo ne, načež se dostali na téma zdraví. Táta to nicméně naprosto zabil když povídá: "No, hlavně jsem rád, že nepiješ ten...hmm...METAL!" XD.

Dočetla jsem se, že jelikož se blíží zima, kočky se začínají přežírat, aby se pěkně obalily na zimu. Tato teorie nicméně dostala poměrně na frak když za mnou přišla kočka do postele, hladit jí po boku je jak hrát na harfu :D (aby nedošlo k mýlce - rozhodně se nejedná o to, že bychom kočku nekrmili nebo nedej bože trápili hlady. Žere cca 5x denně plus venku loví myši a ptáky, ale už je stará a nemocná tak funguje trochu jinak).

Také jsme se v týdnu dívali na televizi. Zrovna dávali Sweeneyho Todda, tak jsme u toho chvíli vydrželi. Tim Burton sice dělá super filmy i muzikály, Sweeney Todd mi ale připadá jako to nejhorší co natočil. Tak na to tak koukáme a najednou se objevil Alan Rickman v roli soudce. Tak povídám Jirkovi: "Noo, jestlipak si pamatuješ, odkud tohohle chlapa znáš." On se tak zamyslel a povídá: "Jooooo, to je ten...noo.. Lucifer z Harryho Pottera!" XD.

Jelikož jsme se rozhodli tento týden kulturně vzdělávat, vyrazili jsme dvakrát do kina. Nejprve jsme šli na Expendables 2. Naprosto si vzpomínám, jak jsme se na téma první části bavili s jedním studentem a moje jediná emoce ohledně filmu byl pocit "What the FUCK just happened??" na konci. Bohužel i druhá část měla podobné účinky. Lidem, co mají rádi přestřelky, drsný kecy a zestárlý svalovce, to může sednout, ale já přecijen preferuju filmy, jejichž scénář je delší než 5 stran. Nutno ale poznamenat, že ve filmu se objevilo pár dobrých fórků, takže jako oddech ten film mohu doporučit. Pokud jste ale náročný divák, radši ty peníze investujte do něčeho jiného.

Druhý kulturní zážitek nám poskytnul film Svatá čtveřice. Jelikož po předchozích zkušenostech jsem skeptická v podstatě ke všem českým filmům, šla jsem do kina s mírnou nedůvěrou. Co se týkalo předchozích ohlasů, slyšela jsem, že je to ohromně vtipné, také že je to jako nějaké odporné české porno a podobně. Druhý názor pravděpodobně pochází od zarytého puritána, nedomnívám se totiž, že nahota automaticky znamená porno, ale přecijen něco mi tam přišlo trochu přes čáru.
Řekněme si to na rovinu, pohled na nahé mužské tělo, zvlášť v pohybu jako je běh, je příjemný pokud to tělo je trochu vypracované nebo aspoň štíhlé. Když ale musíte na tom několikametrovém plátně v kině pozorovat staršího, obtloustlého, hrozně chlupatého nahého muže, jak běží po pláži za nahou ženou, a na plátně zhruba 30ticentimetrová varlata mu lítají sem a tam, může to být něco, co vás poznamená na celý život. Mě rozhodně poznamenalo XD.
Jinak celkově tento film neurazí, je tam spoustu krásných záběrů moře a ostrova kde na dovolené bydlí, ale opět bych tento kus označila za film, který stačí vidět doma na televizi. 130Kč za lístek je na to, co za to dostanete, až moc.

A již standartně problémy se zdravím. Cca měsíc a kus zpátky jsme si koupili zájezd k moři. Jakožto člověk, který moře viděl jednou, a to navíc ve věku 7mi let, kdy se mi druhý den po koupání v moři podařilo onemocnět a zbytek dovolený jsem strávila na břehu, pro mě tato dovolená hodně znamená. Zvlášť když jsem si ji celou musela zaplatit sama. Ten celý poslední měsíc jsem byla až na občasné problémy s močákem zdravá a užívala jsem si končícího léta. A teď najednou, týden před odjezdem, jsem onemocněla. Takže teď pěkně polykám antibiotika a balím si kufr. DAMN IT!

A na závěr další doporučení k nákupu. Balea přišla zas jednou s pořádnou peckou. Opět se jedná o limitovanou edici, tudíž honem do obchodů než to vyprodají. Nejnovějším zázrakem je sprchová pěna s jahodami a jogurtem.


Zastavila jsem se u ní převážně kvůli obalu. Po tom, co se pokocháte na barevném dekoru, zjistíte, že pěna se dávkuje stejně jako rostliná šlehačka ve spreji - balení má ten samý dávkovač v podobě zobáčku.


Mytí s ní je poněkud zvláštní. Člověk si trochu připadá, jako by se celej opatlával pěnou na holení (:D), nicméně pěna je velice jemná a navíc nádherně voní. Cena 39,90,-/ 150ml.

pondělí 3. září 2012

Co stojí za omrknutí v DM

DM a její značku Balea myslím netřeba představovat, řekněme si to ale na rovinu - cena mnohdy odpovídá kvalitě. Některé výrobky jsou ale naopak výborné a v kombinaci s cenou je to úžasný "kauf". Já běžně používám tyto výrobky, doporučuji minimálně si je jít očuchat :)).


1 - krém na ruce ananas - 300ml / 39,-Kč
2 - pěna do koupele med+mléko - 750ml / 59,-Kč
3 - gelové tělové mléko mango+vanilka - 200ml / 39,-Kč
4 - sprchový gel kokos - 250ml / 39,-Kč
5 - dětský sprchový gel ovoce - 200ml / 39,-Kč
6 - peeling - 300g / 99,-Kč
7 - krém na holení broskev - 150ml / 59,-Kč
8 - tělové mléko kiwi - 200ml / 49,-Kč
9 - deodorant broskev+vanilka - 29,-Kč


Naprosto nejlepší jsou ale následující tři výrobky:

5. Dětský sprchový gel Kouzelná víla


Na tento výrobek jsem narazila opravdu náhodou, momentálně je ve výprodeji. Očuchala jsem ho spíš ze zvědavosti, ale je naprosto úžasný. Na obalu píší "Kouzelný sprchový gel s vůní zralého ovoce myje obzvláště jemně na základě přírodních látek a pečuje o pleť díky obsahu panthenolu a zlaté meduňky", já v tom cítím vyloženě silnou vůni tropického ovoce. Gel navíc ve skutečnosti není oranžový, ale je čirý s miniaturními oranžovými třpytkami, takže mytí se s ním je opravdu zážitek.



1. Krém na ruce Jižní Amerika - s kokosovým olejem a výtažkem z ananasu


Krém na ruce v praktické nádobce s pumpičkou, který nádherně voní a rychle zasychá. Koupila jsem si nakonec dva - jeden mám u postele, abych se mohla vždycky večer namazat a usínala v tom oblaku úžasné vůně a druhý mám v učebně - mnu si tam s ním ruce na studenty :D.

6. Olejový peeling s mořskou solí proti celulitidě


Osobně si myslím, že celulitidu nedokáže odstranit nic co by se mazalo na kůži, ale jako peeling je opravdu perfektní. Obsahuje mořskou sůl a je na olejovém základu, takže po umytí je kůže rovnou i hydratovaná. Při hledání nejlepšího peelingu jsem vyzkoušela leccos, nejrůznější z Avonu, Oriflamu, od Freemana, Dermacolu i ze Sephory, ale tento je bezkonkurenčně nejlepší. Má vůni, co mi připomíná spreje do bytu nebo na WC s vůní moře, ale někomu to může sedět. Nepoužívám ho jen na rizikové partie jako doporučují, ale celkově k opeelingování (existuje takové slovo? :D) celého těla. Navíc došlo ke snížení ceny o 30Kč ze 129,-Kč na 99,-Kč, takže jsem si jich koupila do zásoby rovnou šest :)).

Takže hybaj očuchávat a nakupovat do nejbližší prodejny DM! :D

pondělí 27. srpna 2012

Hurá do výprodeje!

A opět tu máme zklamání pro čtenáře mužského pohlaví. Jelikož si v poslední době opravdu užívám výprodeje, vytvořila jsem následujících pár fotek s cílem ukázat, co kde lze teď sehnat za super cenu. Berte samozřejmě s rezervou, protože co se líbí mně, nemusí se líbit vám ;).


F&F, Tesco, 629,-Kč - Úžasné áčkové šaty, ke stažení páskem v barvě, na zádech jde vytvořit jemná mašle.



F&F, Tesco, 359,-Kč - Pouzdrové šaty s lakovaným páskem. V prodeji je ještě varianta v odstínu meruňková-černá-bílá, ale ta se stále prodává za plnou cenu.



C&A, 498,-Kč
- Výrazné žluté šaty s rozšiřující se sukní, zavazováním za krkem a krajkovými vsadkami. Šaty se mi líbily hned jak je začali prodávat, jenže při pohledu na cenovku jsem našla částku 798,-Kč a to se mi až tolik dát nechtělo. Stačilo tudíž počkat, občas se v C&A stavit a...:D.


C&A, 498,-Kč
Tyhle šaty si navíc doslova říkají o colorblocking:




C&A, 498,-Kč - Multicolor šaty v řeckém stylu s tyrkysově modrou spodničkou, vrchní část mírně průhledná. Šnůrka na ramenou umožňuje mít látku staženou úplně (jako na fotce) nebo povolenou do šířky cca 10cm.



A poslední naprostá bomba jsou výprodeje plavek opět v Tescu. Jelikož se v září chystáme k moři, koupila jsem si plavky navíc pro případ zničení mořskou vodou nebo v místním aquaparku, cena vršku 62,-Kč, spodek 50,-Kč. Pak jsem ještě koupila dvoje jednodílné na kondiční plavání v místním nově zrekonstruovaném bazénu (bylo to opravdu nutné, protože v pondělí jsme vyrazili s Jiminkem a já jsem neustále musela upravovat vykukující části těla z dvoudílných plavek :D), cena obou shodně 239,-Kč.



Co hezkého jste vy sehnali letos ve výprodeji?

čtvrtek 23. srpna 2012

NÁVOD: Kvítky do vlasů


Pamatuju si to jako by to bylo včera. Byly jsme tenkrát na nákupech v Tescu s kamarádkami a já jsem se zastavila u stojanu s bižuterií a doplňky a zaujala mě bílá kytička do vlasů na gumičce. Byla to taková látková bílá orchidej a vzadu jen přilepená gumička. Šok nicméně nastal ve chvíli, kdy jsem otočila cenovku a zjistila, že ten jeden malej kousek uměliny stojí 90,- Kč. Po silném znechucení jsem radši odešla a peníze si nechala. To mě nicméně pak přivedlo na myšlenku vytvořit si doma podobný ekvivalent, který nezpůsobí smrtelný šok peněžence.

(Předem předesílám že květiny nevyrábím celé, pouze je upravuji pro použití jako např na tomto obrázku.)


K výrobě je třeba: tavná pistole, náplně do tavné pistole, vlásenky, kobercový nůž, umělá květina. Výhodou je, že momentálně se Vietnamci předbíhají v tom, kdo bude mít víc druhů kytek ve větším výběru barev, takže je možné sehnat v podstatě cokoliv od bílých, reálně vypadajících orchidejí, přes různobarevné růže až po nerealistické modré a fialové anonymní květy. Vlásenky se dají sehnat za velice výhodnou cenu ve všech velikostech na Ebay. Já jsem zakoupila 20ks délky 5cm za 0,99$.



1. Prvním krokem postupu je opatrně sundat květy z drátěnných stonků.



2. Po sundání ze stonku zbyde na květu malá plastová trubička. Tu kobercovým nožem opatrně rozřízněte napůl.



3. Rozříznutou část opatrně otevřete nehtem a dovnitř dejte kapku rozehřátého lepidla a vložte vlásenku (na tento bod postupu mi bohužel nestačil můj silně nevyhovující počet rukou :D).



4. Ihned po vložení vlásenky obě strany silně přitiskněte prsty a chvíli počkejte. Ideální je nevkládat všechny vlásenky vodorovně, ale udělat si jich pár i pod různě ostrým úhlem. Mnohdy se vám může hodit třeba i sponka s květinou držící v pravém úhlu.









5. Pak už zbývá jen aplikovat do vlasů. Skvěle se hodí k zakrytí sponek při tvorbě drdolu nebo i k přichycení uvolněných pramenů vlasů.





Varianta s bílými orchidejemi